Nemoc z povolání

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb. definuje nemoc z povolání jako nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek. Je třeba si však uvědomit, že ne každé onemocnění, které se projeví následkem výkonu pracovní profese, lze považovat za nemoc z povolání.  

Pro získání odškodnění z nemocí z povolání musí být v první řadě vedeno onemocnění na seznamu nemocí z povolání schváleném vládou. Dále musí existovat prokazatelná souvislost mezi nemocí a výkonem profese nebo prostředím, ve kterém bylo vykonáváno. Všechny uznatelné a schválené nemoci z povolání jsou rozděleny do těchto šesti kapitol:

Posouzení nemoci z povolání provádí klinika pracovního lékařství nebo oddělení pracovního a preventivního lékařství s příslušným oprávněním. Ideální je doporučení od poskytovatele pracovně-lékařských služeb zaměstnavatele. Na kliniku se však lze obrátit kdykoliv i bez tohoto doporučení. Odkaz na seznam těchto pracovišť je uveden zde. Pro uznání nemoci z povolání je nezbytné vyjádření krajské hygienické stanice, která prověří podmínky a provede šetření na pracovišti zaměstnavatele. Na základě těchto výsledků vydá klinika pracovního lékařství posudek, ve kterém buď uzná, nebo neuzná zaměstnanci nemoc z povolání.  

Při uznání nemoci z povolání má zaměstnanec nárok na rozdíl mezi příjmem před nemocí a po jejím vypuknutí. Pokud je v pracovní neschopnosti, pak je to rozdíl mezi nemocenskou a dřívějším průměrným platem. Po úplném nebo částečném uzdravení se posuzuje, zdali je zaměstnanec schopen vykonávat stejně placenou práci jako před vznikem nemoci. Případné rozdíly je zaměstnavatel povinen dorovnat do dřívější průměrné mzdy. Náhradu za ztrátu výdělku lze pobírat maximálně do dovršení 65 let nebo do přiznání starobního důchodu. Poslední zaměstnavatel vždy nese odpovědnost za škodu zaměstnanci, která mu kvůli nemoci z povolání vznikla, bez ohledu na délku zaměstnání. Všichni zaměstnavatelé jsou pro tyto případy ze zákona pojištěni, jakékoliv plnění poskytuje zaměstnanci pojišťovna.

Kromě náhrady za ztrátu na výdělku náleží zaměstnanci další druhy odškodnění – náhrady za bolestné, za ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady – cesty do zdravotnického zařízení, zvýšené náklady na léky, dietní stravování, náklady na jízdné za návštěvy rodinných příslušníků v nemocnici, ošetřovné apod.

Z výše uvedeného textu vyplývá, že problematika nemoci z povolání je velmi rozsáhlá a není v silách jednotlivce zhodnotit a uplatnit všechny druhy náhrad, které mu ze zákona náleží. Pokud se s důvěrou obrátíte na náš neziskový spolek, naší spolupracovníci Vám rádi poskytnou cenné rady, jak v konkrétním případu postupovat, kam se obrátit s žádostmi o zhodnocení Vašeho zdravotního stavu, případně Vás zastoupí při jednání s pojišťovnou zaměstnavatele a v některých případech i v soudních sporech se zaměstnavatelem.

Nevíte si rady? Odešlete vyplněný formulář, naši odborníci se s Vámi spojí a rádi Vám poradí další postup.